POVÍDKY

TT - povídky dokončeny

24. října 2010 v 17:55 | RencaR.
Ahojky!
Dnes jsme zakončily povídky Tří Trůnů. Ještě jsem pro přehlednost dávám seznam kapitol:

1. kapitola - Vzpamatuj se, Isabello

2. kapitola - Co takhle lov, rodinko?

3. kapitola - Teď ne, Renesmee

4. kapitola - Vzpomínáš si?

5. kapitola - Za pár let nashledanou, Forks

6. kapitola - Hořká tečka za větou

7. kapitola - Konečně tě chápu, Edwarde

8. kapitola - Chtěla jsem ti toho tolik říct!

9. kapitola - Vážně to je konec?

10. kapitola - Zlatá minulost, diamantový zítřek

11. kapitola - Bylo hůř a bude líp, doufám

12. kapitola - Je po své matce, Bello

13. kapitola - Bílá bóje

13. kapitola - Bílá bóje

24. října 2010 v 17:17 | Kiki B.
TT

Prosím, nechte mě udělat správnou věc. Alespoň jednou mi dovolte pomoct. Nejezděte za mnou, nemá to cenu. Rozhodla jsem se sama. Už se nevrátím, pokud uspěji. Chci jen, abyste věděli, že vás miluju. Milovala jsem Vás a vždycky budu. Maminko, tatínku, Jacobe, Alice, Rose, Emmete, Jaspere, babičko a dědo… je mi to moc líto… Sbohem.

                                                                                   Vaše Renesmee Carlie Cullenová

12. kapitola - Je po své matce, Bello

23. října 2010 v 19:32 | RencaR.
TT
Pohrávala jsem si s myšlenkou, jak oklamat Volturiovy. K mé absolutní smůle mě nic nenapadalo už třetí den. Chodila jsem, jako hladová šelma po domě, vrčela na rodinu a odmítala komunikovat. Renesmee jsem od sebe odehnala natolik, že pokaždé, když mě uviděla ve stejné místnosti, utekla. Edward byl můj tichý a dokonalý stín. Jacob si vzal příklad z Ness a vyhýbal se mi. Jasper s Alicí mě jen lítostivě pozorovali a Emmet s Rose se chovali, jako by se nic nedělo. A ono vlastně nedělo. Alespoň ne, pro mou rodinu. Ten večer, kdy se rozhodlo, že budeme bojovat - Edward byl proti tomu - jsem si uvědomila, že nedokážu riskovat jejich životy. Nedokázala bych pak existovat s výčitkou, že jsem tomu mohla zabránit.

11. kapitola - Bylo hůř a bude líp, doufám

23. října 2010 v 19:29 | Kiki B.
TT

"Děláte si srandu, že jo. Přeci neutečeme. Budeme bojovat. Nejsme srabi. Nebo jo?" Skučel Jacob unisono s Emmetem. Oni dva byli snad jediní, kdo nesouhlasili s Edwardovým plánem na naši záchranu. Carlisle vyslechl jeho plán a nyní byl distancovaný od nás ostatních a seděl v rohu místnosti. Pohled měl upřený z okna. Pozoroval kapky deště a toulal se v myšlenkách. Esme pro změnu sledovala jeho. V očích strach a přesto náznak naděje. Rosalie si poklepala na čelo.

10. kapitola - Zlatá minulost, diamantový zítřek

22. října 2010 v 20:52 | RencaR.
TT
Forks z téhle perspektivy bylo nádherné. Možná víc, než kdy dřív. Za celou svou věčnost jsem nikdy neprahl po životě, nebo co to vlastně je, když je někdo upír, tak moc, jako posledních deset let. Do té doby to byl frustrující pocit prázdna a nepotřebnosti. Přes den jsem hrál hru na člověka, v noci skládal na klavír, nebo četl v naučných knihách. Paměť upíra je bezedná a neomezená. Dokonale mi stačilo jednou si cokoliv přečíst a dokázal jsem o tom po zbytek věčnosti hovořit. Zvláštní. Když jsem potkal tu dívku, která mi změnila den v noc a noc v den, nedokázal jsem si představit, že si jí vezmu za manželku a dokonce budu mít dceru.

9. kapitola - Vážně to je konec?

22. října 2010 v 19:45 | Kiki B.
TT

Kolem díry zející do země stála skupina lidí. Oděni do černé smuteční barvy, se skloněnou hlavou, mlčky stáli a poslouchali slova kněze. Stála jsem se svou rodinou ve stínu stromů. Tiskla jsem Edwardovu ruku a zatínala zuby, abych se nerozkřičela. Kdybych před čtrnácti dny věděla, že svého tátu vidím naposledy, neodešla bych tak rychle. Nessie slabě štkala do Jacobovy černé košile a Esme si držela kapesníček u nosu, jako správná dáma. Nehodlala jsem si na nic hrát. Před mým tátou ne. Stála jsem, hlavu hrdě vztyčenou a ze všech sil jsem ovládala vzlyky. Nemohla jsem plakat, nemohla jsem slzet. Ale trpět, to v mých silách bohužel bylo.

8. kapitola - Chtěla jsem ti toho tolik říct!

20. října 2010 v 16:19 | RencaR.
TT
V místnosti byla tma. Tedy pro normální oko, byla tma. Já viděla stejně dobře, jako ve dne. Pozorovala jsem spící Renesmee a vdechovala její vůni. Už dlouho jsem to nedělala. Neměla jsem k tomu příležitost, jelikož se odstěhovala do La Push. Až teď, když jsme opět bydleli všichni pod společnou střechou, jsem se mohla tiše vplížit do jejího pokoje. Věděla jsem, že bych to dělat neměla, jenže pro mě to bylo nedůležité. Jediná věc, na které záleželo, byla spící dívka. Usmívala se ze snu. Vlasy měla rozprostřené na polštáři a tiše oddechovala. Vstala jsem ze židle u jejího psacího stolu, kde jsem seděla a natáhla k ní paži. Na poslední chvíli jsem se zarazila. I kdyby ji nevzbudil kontakt s ledovou pokožkou, nebylo vhodné, nahlížet jí do snů.

7. kapitola - Konečně tě chápu, Edwarde

19. října 2010 v 20:09 | Kiki B.
TT

Nejspíš jsem konečně pochopila, co Edward myslel tím, že bych tenhle život nechtěla. I když jsem, jako člověk nedokázala zapadnout do kolektivu, dokud jsem se nedostala do Forks, bylo to lehčí, než teď. Nyní jsem byla středem pozornosti společně s mojí novou rodinou.

6. kapitola - Hořká tečka za větou

16. října 2010 v 15:06 | RencaR.
TT

Koukala jsem do prázdna a vzpomínala na minulou noc. Tiše a stydlivě jsem se usmála, když mě vyrušil ten dokonalý hlas mého manžela.

"Bello, přijeli pro poslední věci, vážně chceš odvést tu postel? Můžeme si koupit jinou." Přesvědčoval mě stále Edward, jenže já si stála za svým. Ta postel byla moje jediná vzpomínka na naše první "upírské" milování. Přežila k překvapení všech. Nejvíce se divil Emmett, který s Rosalií v prvních deseti letech ničil jednu postel za druhou. Milovala jsem ten kus nábytku. Byly v něm stopu nás obou. Jemný otisk ruky mého Edwarda, promáčklá díra od mých nohou…

5. kapitola - Za pár let nashledanou, Forks

16. října 2010 v 12:07 | KikiB.
TT

Celou noc jsem strávila vedle svého manžela a poslouchala, jak mi brnká tklivé tóny na klavír. Ta hudba do mě proudila, jako nový život. Připadala jsem si, jako květina a jeho talent bylo moje Slunce. On byl moje Slunce. Zavřela jsem oči, i když jsem nebyla unavená a opřela si hlavu o jeho kamenné rameno. Políbil mě do vlasů a přitom nepřestával hrát. Střídal jednu skladbu za druhou a nikdy se neopakoval. Zahrál mi mou ukolébavku, Esmeinu oblíbenou i novou píseň, kterou složil, když se narodila Nessie. Musela jsem se pousmát. Ještě nedávno jsem jí uspávala ve své mramorové náruči a v následujícím týdnu budeme žít v jiném městě a ona, moje malá Renesmee bude chodit do školy. Neměla jsem nejmenší strach z jejích vědomostí. Edward i já s ostatními členy rodiny jsme dělali, co jsme mohli, aby byla vzdělaná. Vše hltala plnými doušky a její hlava, byla na nové informace houba.
 
 

Reklama