4. kapitola - Vzpomínáš si?

15. října 2010 v 18:57 | RencaR. |  POVÍDKY
TT

Hladový tygr byl proti mně klidná domácí kočka. Chodila jsem po Alicině pokoji a neustále vyhlížela z okna.

"Jsi nervóznější než prvně, Bello. Uklidni se." Smála se mi Alice. Jen jsem zavrčela a pokračovala ve své chůzi.

"Prosím tě, sedni si, ne? Musím tě namalovat a učesat." Ve dveřích se objevila usměvavá Rosalie.


"Nechcete zase pomoct?" Zasmála se svému vtípku a zavřela za sebou dveře. Opět to tu bylo. Jak já toho Edwarda proklínala. Nebýt jeho, mohla jsem si tohle ušetřit, vždyť proč se brát víc, jak jednou? No ano, kvůli oddálení svatby Renesmee. Kde je vůbec ona? To mě v tom nechá? Alice mě vtlačila do otáčivé židle.

"Sedni!" Štěkla a mě nezbylo nic jiného, než poslechnout. Rosalie se mi začala prohrabovat vlasy a Alice se zamyslela. Vrtěla chvíli hlavou, dělala obličeje a nakonec vypískla radostí. Lekla jsem se tak moc, až jsem nadskočila a Rosalie mi zaryla hřeben do hlavy. To je za trest.

"Au!" Zařvala jsem. Alice jen vzdychla.

"Hele, jako člověk si byla milejší nevěsta, to ti musím říct. Teď jsi jak hladový upír." Hladová jsem rozhodně nebyla. Celou noc jsme se my tři toulaly lesem a lovili pumy, sobi a podobnou zvěř. Chtěla jsem vzít i Renesmee, ale ta mi to se smutkem odřekla, jelikož potřebovala spánek, na což jsem zapomněla. Došly jsme si alespoň předtím jen my dvě na večeři. Jedla jenom Nessie a pěkně se v tom přehrabovala. Bylo vidět, že by raději vyrazila s námi, ale měla pravdu. Moje družička nemůže vypadat, jako zombie.

"Jsem tu." Zazpíval krásný hlásek ode dveří a Nessie vtančila do místnosti. Celá zářila.

"Mami, viděla si to dole? Je to parádní." Rozplývala se. Ráda bych jí řekla, že viděla, ale Alice mě tam nepustila. Jakmile jsem ráno vylezla z Edwardova pokoje, byla jsem uzamčena v Alicině moci. Edward byl v noci v našem domečku s ostatními kluky a Tanynou rodinou. Z krku mi uniklo slabé zavrčení. Nessie vykulila oči. Chudinka, nejspíš to brala, jako reakci na ní.

"Mám jít pryč?" Panikařila a kmitala pohledem po nás třech. Alice do mě strčila a svraštila obočí.

"Ale ne, Nessie. Bella byla mimo." Jen jsem kývla a natáhla ruce k dceři. Rosalie mě praštila přes prsty.

"To nemyslíš vážně! Už takhle se k tobě stěží dostanu a ještě aby si měla Ness na klíně." Kroutila nechápavě hlavou.
"Tohle je horší než koncentrační tábor. Nemám žádný práva. Chci svojí holčičku teď hned, jestli ne, tak vám pláchnu do lesa,." Vrčela jsem. Alice se zarazila a ustoupila.

"Rose, nech ji, ona to fakt udělá." Obě spustily ruce a Nessie se radostně zasmála. Skočila mi na klín a já jí hladila po vlasech. Zabořila mi hlavu do vlasů a nadechla se.

"Krásně voníš. Ale to ty vždycky, maminko." Hřálo mě to.

"No tak, holky, trochu soudu, musíme Bellu upravit. Nessie, měj rozum." Škemrala Rosalie.

"Maminka upravit nepotřebuje. I tak je krásná." Culila se na mě dcera a já se neubránila políbení na tvář. Opět se zvonivě zasmála, než opustila můj klín a poslušně si sedla na židli proti mně.

"Ness, neměla by ses obléct?" Ptala se jí podezřele Alice. Nessie se zatvářila, jako největší andílek a do tváří se jí nahrnula rudá krev.

"Já ty šaty zapomněla doma." Zašeptala, ale všem nám bylo jasné, že je tam nechala schválně. Doufala snad, že se jí to odpustí? To vážně znala Alici tak málo?

"Já vím, proto máš ty samé u Edwarda v pokoji." Rozesmála se Alice a Nessie zasténala.

"Mám tě prokouknutou, neteřinko. Mě nedostaneš." Smála se a Rose jí přikyvovala.

Když se na mě ty dvě čarodějnice dost vyřádily, pomohly mi do šatů. Do obřadu zbývalo patnáct minut. Nessie vtančila opět do pokoje a zase se smála.

"Tyhle jsou lepší, než tamty." Byla jak andílek. Sledovala jsem jí s neskutečnou láskou a prohlížela si jí v broskvových šatech. Dlouhá volná sukně, korzet a boty stejné barvy, paráda. Neměla jsem nejmenší šanci trumfnout tohoto andílka. A bylo mi to fuk.

"Sedni si." Dala opět povel Alice a Rose natlačila Nessie do židle.

"Já nechci, této." Škemrala Ness, ale ty dvě jí ignorovaly. Já se mezitím prohlížela v zrcadle. To jsem nemohla být já. Vlasy vyčesané, jiná tvář, zlaté oči mi v obličeji zářily, jako zlato a ty šaty. Ach, opět mě Alice překvapila. Dlouhé, bílé a bez rukávů. Jen jemný háčkovaný šál, který jsem mohla kdykoliv odložit a šaty na kráse neztratily. Malé perličky okolo lemů a ten střih - pasoval přesně na mou postavu, bylo to, jako druhá kůže.

"Sluší ti to, viď?" Smála se Renesmee. Jen jsem kývla, byla jsem v transu. Všechny tři se postavily ke mně a sledovaly jsme naše odrazy v zrcadle. Nessie mě objímala kolem pasu, Alice stála po mém pravém boku a držela mě lehce za rameno a Rosalie stála za Nessie a objímala nás všechny, jak jen mohla. Smály jsme se, jak praštěné.

"Bella se vdává. Zase." Culila se Rosalie.

"Na tvůj rekord nemá." Konstatovala Alice a uculila se. Nessie měla zavřené oči a na tváři úsměv. Tiskla se ke mně, jako by mě měla vidět naposledy.

Alice zasténala a já vytřeštila oči. V okamžiku jsme byly všechny kolem ní.

"Co je?" vyhrkla Rosalie.

"Charlie, Bello. Jde se svou přítelkyní." Zesmutněla Alice. Střelila jsem vyděšeně pohledem po Nessie, které úsměv z tváře zmizel. Věděla, co to znamená. Pohladila jsem jí mlčky po vlasech. Chudák. Těšila se, že bude na svatbě svých rodičů a místo toho se zúčastní svatby nevlastních sourozenců.

"To není možný, proč?" vzlykala Renesmee. Kdybych mohla, brečela bych s ní.

"Už jsou dole, Bello. Musíte to zvládnout." Zašeptala a ve stejném okamžiku se ozvalo zaklepání na dveře.

"Alice? Můžu?" Promluvil Edward.

"Jo, já vím, Edwarde. Ale opovaž se vlézt dovnitř." Mít srdce, rozbušilo by se nedočkavostí, že můj miláček stojí za dveřmi. Napnula jsem se a Nessie si toho všimla.

Musela se usmát. Cítila jsem se trapně, že mě prokoukla. Přiložila mi dlaň na krk a ukázala mi můj obraz. No jasně, kdo by to nepoznal? Přihlouple zamilovaný pohled ke dveřím a šťastný úsměv, když se ozval jeho hlas.

"Jen jsem chtěl mluvit s Bellou." Skučel.

"Ne, o tom si nech zatím zdát." Vysmívala se mi Rosalie.

"Charlie tu nebude. Musí odvést tu svou přítelkyni. Nestíhá to. Její syn měl úraz." Zamračila jsem se. Můj táta nebude na mé svatbě?

"Fajn, tak to můžeme rovnou odpískat." Zařvala jsem.

"Bez něj se nevdávám." Trucovala jsem.

Všichni na mě vyděšeně zírali. Složila jsem vzdorovitě ruce na prsou a zamračila se.

Dveře se pootevřely, ale Alice je rychle přibouchla.

"Alice, můžu si promluvit s mojí ženou?!" Vrčel Edward. Alice váhala. Vrtěla hlavou.

"Porušíš pravidla." Prosila, ale Edward toho nedbal.

"Ok, jen to nedělej." Zpozorněla jsem. Co asi chtěl dělat? Nessie mě vzala za ruku a smutně se na mě podívala.

"Maminko, co budeme dělat?" Snažila jsem se usmát.

"Nic, nemůžeme dělat nic." Zašeptala jsem a pak se otevřely dveře. Zalapala jsem po dechu, když jsem uviděla Edwarda a Nessie vzdychla.

"To není můj tatínek." Lapala po dechu. Vůbec nevypadal, jako otec, ale jako Bůh. Byl nepřekonatelně krásný. Černý oblek, šitý na míru, bílá košile a nádherný úsměv. I on na nás koukal s neskrývaným zájmem a překvapením.

"A já myslel, že už to nejde." Zašeptal.

"Fajn, konec šoků. Mluv." Spěchala na něj Rosalie.

"Jsi… jste… dokonalé. Nechápu, jak můžeš být mojí dcerou, Renesmee. Jsi krásná. Moc ti to sluší." Promluvil k naší holčičce a ta ve vteřině zrudla.

"To mi chybí u Belly." Smál se Edward. Kdybych mohla, jsem taky rudá, jak rajče, ale Renesmee to zvládala za nás obě.

"Renesmee, pojď. Půjdeme pozdravit dědu." Natáhla k ní ruku Alice. Edward měl oči zase jen pro mě. Ani jeden z nás si nevšiml, že už jsme sami, protože jakmile jsme se setkali, byli jsme jen on a já. Vzal mě za ruce a znovu si mě prohlédl.

"Nedokážu se vynadívat." Usmíval se.

"Děkuju?" nevěděla jsem, co mu na to říct.

"Charlie tě odvede k oltáři, ale pak musí jít. Nessie to zvládne, vím to. Pak tu bude opět, jako naše holčička. Jen obřad." Stále mi koukal do očí a já se topila. Z ničeho nic zasténal.

"Ach ne, Renesmee." Zašeptal.

"Co je s ní?" Edward zavrtěl hlavou.

"Mluvila o nás, ta přítelkyně otce se na nás ptala. Nessie o nás mluvila, jako o mamince s tatínkem. Alice to nestihla zachránit. Tátova přítelkyně je mimo. Má hrozně zmatené myšlenky. Něco tuší. Charlie se to pokouší zachránit, ale motá se do toho. Ani Rosalie s Jasperem to nezvládají." Mluvil a mluvil a mě bylo hůř a hůř. Když utichl, vpadla v ten samý okamžik do pokoje uplakaná Nessie.

"Já to zkazila. Neumím lhát." Brečela. Bylo mi jasné, že to nebude jen tak, ale věřila jsem jí. Nezklamala mě, to rozhodně ne, ale litovala jsem jí.

"Nezkazila. Jen v tom ještě neumíš chodit, zlato." Utěšovala jsem jí. Edward dál lovil v myšlenkách hostů.

"Dohadují se, co s ní udělají. Je až moc blízko skutečnosti. Nemůžeme jí zasvětit." Tlumočil jednotlivé myšlenky lidí.

"Mrzí mě to." Zašeptala Nessie a opět se mi ztratila ve vlasech.

"Co si vůbec řekla?" Vyzvídala jsem a natočila si její tvář před tu svou.

"Normálně jsme mluvili. Byl tam i děda a byla legrace. Přišla mi milá. Pak se mě ptala, jak se těším na svatbu a jestli jdu za družičku. Tak jsem jí řekla, že tentokrát jo. No a ona se ptala, jak to myslím, že tentokrát jo, a já řekla, že když se maminka s tatínkem brali poprvé, ještě jsem nebyla na světě. Jacob stál u dveří a nabíral čerstvý vzduch a Alice zrovna lovila v myšlenkách plány na večer a jaké bude počasí. No a ostatní měli svou práci. Nikdo mě nezarazil. Děda Charlie měl plnou pusu, tak se málem udusil, jak mě chtěl zadržet. Já si to celé ale neuvědomila. Ona se ptala jaká maminka a já jí řekla logicky: no Bella přeci. Jenže až pak mi to došlo a to už bylo pozdě. Moc mě to mrzí mami." Zasténala jsem. Edward nás objal a usmál se.

"Je to v pořádku. Jacob to vysvětlil." Edward se stále smál. Nessie zpozorněla a zamračila se stejně, jako já. Jakmile se do toho vložil Jake, bylo zle.

"Co řekl?" Ptala se Renesmee.

"Že sis z ní vystřelila. Že máš zvláštní smysl pro humor a bereš na to léky." Edward se hodně ovládal, aby se nerozesmál. Nessie vykulila oči, ale k mému překvapení se začala hlasitě smát. Jen jsem stála a nechápavě ty dva pozorovala. To bylo vše? Bylo po problému? Vážně? Do dveří vpadla Alice s rozjařeným úsměvem.

"Tak, problém vyřešen, můžeme se jít vzít." Mrkla na nás a vytáhla Nessie ze dveří.

"Půjdeme spolu rovnou, nemyslíš?" Zašeptal mi do ucha můj znovu budoucí manžel a vyšli jsme ze dveří. Než nás mohli dole vidět, ještě jsme se rychle políbili. Nad schody, vedle nás, se Nessie zvonivě zasmála a Alice zavrčela. Kazili jsme jí pravidla svateb, ale nám to bylo jedno. Místo svatebního pochodu jsem zaslechla, jak Rosalie hraje mojí ukolébavku od Edwarda. Neovládla jsem se a opět ho políbila. Bylo to snad ještě lepší, než první svatba. Alice se vydala po schodech dolů, jako první. Nessie k nám ještě na poslední chvíli doběhla a objala nás.

"Mám vás nejraději na světě, vy dva." Zazpívala se smíchem a pak se vrátila ke schodům, aby ladně sešla dolů, jako poslední družička.

"Tak můžeme, paní Cullenová?" Zasmál se Edward a já jen kývla. Proč mluvit?

I přes svou schopnost pohybovat se ladnými kroky jsem ze schodiště měla panickou hrůzu. Co když tentokrát opravdu spadnu? Každý zákon schválnosti na mě platil a i kdyby byla šance jedna k miliardě, odskáču to já. Sevřela jsem pevně Edwarda a nespouštěla oči ze schodů. Odhodila jsem z hlavy svůj štít a doufala, že mě můj manžel nenechá se ztrapnit. EDWARDE, NENECH MĚ SPADNOUT. Prosila jsem a jako odpověď mi bylo to, že si Edward přendal mou ruku, kterou doteď svíral ve své pravé ruce, do druhé a onu pravou ruku mi omotal kolem pasu a přitáhl si mě nenápadně blíž. Ihned se mi ulevilo. Konečně jsem se mohla opravdu usmát od srdce. Edward si toho všimnul a i on se uvolnil. Jakmile jsem došlápla na poslední schod, mohla jsem se od Edwarda odpoutat, ale místo toho jsem doufala, že si mě v náruči nechá. Na konci uličky lemované bílými židlemi a růžemi barvy pomerančů, stála Renesmee s Alicí a Charlie s Esme. Sledovali nás a Nessie koukala s otevřenou pusou. Přemýšlela jsem, čemu se tak diví. Viděla nás už tolikrát. Znala nás a doteď byla s námi nahoře. Tak proč je tak překvapená? Naší svatbu vedl k mému překvapení Carlisle. Když jsem ho viděla, nechápala jsem. Stáli jsme proti sobě a držela Edwarda za ruce, díval se mi do očí, jako tenkrát. Byla jsem si jistá, že se mu to taky vybavilo. Poslouchala jsem Carlisleova slova a odhodila štít, jako gumovou hračku. Zavřela jsem oči. Vzpomínala jsem na svatební den před sedmi lety. Na tu neskutečně krásnou tvář přede mnou, na šok, který mi způsobila výzdoba od Alice, na překvapení z mého odrazu ve skle. Jemně mi stiskl ruku. MILUJU TĚ. Pomyslela jsem si a otevřela oči. Bylo to celé rychlé a nejspíš si toho nikdo nevšiml. Naše tichá konverzace unikla většině přítomných. Když jsme se dostali ke slibu, byla jsem opět vyděšená. I tuhle část si Alice nechala pro sebe. Žádné jednoduché ano, ale manželský slib a vlastní. Lapala jsem po dechu a proklínala Alici do patnáctého kolene, i když to nebylo co platné.

"Edwarde?" Pobídl Carlisle mého manžela a já přestala dýchat. Díval se mi do očí a cosi v nich hledal. V místnosti bylo až neuvěřitelné ticho a v jednu chvíli bych přísahala, že moje srdce, začalo tlouct a krev mi hučí v uších. Pustil jednu mou ruku a pohladil mě klouby po tváři. Sladce se na mě usmál a otevřel ústa.

"Ahoj." Zašeptal se smíchem. V místnosti se k němu většina upírů přidalo. I Charlieho jsem slyšela. Renesmee mi za zády vzlykla a rozpoutala tak nový tichý smích. Edward se stále usmíval a já s ním. "Jmenuju se Edward Cullen," pokračoval.

"Minulý týden jsem neměl šanci se představit. Ty musíš být Bella Swanová." V očích mě pálily neexistující slzy. Musela jsem odpovědět, čekal na to, chtěl si snad hrát? Zasvěcení se usmáli a já slyšela Nessie, jak se zmateně ptá Alice.

"Co to znamená?" Alice se zvonivě zasmála a objala jí. Přitiskla si její hlavu na hruď a vtiskla jí pusu do vlasů.

"Já ti to jednou vysvětlím, ano?" Utěšila jí.

"Odkud znáš moje jméno?" chytila jsem jeho přihrávku a Edwardovi se rozzářila tvář z neskrývané radosti.

"No, myslím, že tady zná tvoje jméno každý. Celé městečko čekalo, až přijedeš." Promluvil, ale tentokrát jsem vytušila, že jeho řeč neskončila.

"I já na tebe čekal a nejen těch pár dní, co tvůj příjezd táta ohlásil. Čekal jsem na tebe celý svůj život a kus své věčnosti." Trochu jsem se lekla, ale když mi k uším dolehl dojemný vzlyk tatínkovi přítelkyně, uklidnila jsem se.

"Slibuju, že tě budu milovat navěky - jeden každý den věčnosti." Další jeho slova, která jsem měla vrytá do své paměti. Krásnější slib jsem si nedokázala představit. Těmi prostými slovy řekl celou naší minulost a budoucnost.

"To bylo krásný, ale nechápu to." Stěžovala si sladce Renesmee vedle Alice. Neměla ponětí, co se děje. Jednou jí to povím, pokud jí to bude zajímat. Nikdy o tom nechtěla mluvit, tak jsem jí to neříkala. Culila jsem se na Edwarda, který mě spaloval svým pohledem, připadala jsem si, jako… "Bello?" Oslovil mě Carlisle. Trhla jsem sebou. Pro boha, co mám říct? Tomuhle se nemůžu vyrovnat. Co mu do háje říct? Ztuhla jsem a Edward nepatrně povytáhl obočí. Pokoušela se o mě hysterie. Co říct dokonalému muži? Jak udělat chvíli, kterou on tak zkrásnil, ještě krásnější? To není v mých silách. Věděla jsem, že mlčím asi moc dlouho, ale já si nemohla pomoct. Edward se tiše zasmál a přitáhl si mě k sobě, aby mě vzal kolem pasu a hladově mě políbil. V místnosti to zapískalo a Emmet se vzadu začal smát.

"Pěkný, bráško." Křikl, ale já ho nevnímala. Měla jsem jeho u sebe, byla jsem, jako to jehňátko - ano! Mám to! Odtáhla jsem se od něj a snažila se nadechnout, i když to bylo absolutně zbytečné.

"A tak se jehňátko, zamilovalo do lva." Otočila jsem jeho původní slova. Jeho koutek úst se nadzdvihl a zašeptal.

"Jsi teď celý můj život, Bello." A bylo to. Najednou jsem měla na ruce další prsten a lidé se kolem mě míjeli a objímali nás. Renesmee objala tátu a vzlykala mu do obleku. Zvedl jí do vzduchu a tiskl jí k sobě.
"To bylo krásný, tati. Já jsem tak ráda, že jsem tu mohla být." Oba, jak já, tak Edward jsme hledali pohledem táty přítelkyni, ale naštěstí byla daleko a Nessie šeptala. Denalijští se kolem nás smáli. Nessie zrudla, ale nepouštěla se ho.

"Miluju tě, Renesmee a jsem neskutečně rád, že tě mám." Usmál se Edward a já přemýšlela, jak dlouho vydrží jeho sevření. Snad mi jí nerozmačká. Tanya si odkašlala.

"Nessie, beruško, půjčíš nám ho taky." Věděla jsem, jak to je, a přesto mi to bylo nepříjemné. Nessie se vyprostila z náruče Edwarda a přihopsala ke mně.

"Maminko? Povíš mi jednou, co se tu dělo? O čem jste to mluvili? Mě se to hrozně líbilo, ale nerozuměla jsem tomu." Svraštila zmateně obočí.

"Až budeš chtít, povím ti o tom." Konečně se usmála. Omotala mi paže kolem pasu a mačkala mě, jak jen mohla. Políbila jsem jí do vlasů přesto, že byla skoro stejně vysoká, jako já. Kdy takhle vyrostla? "No tak, Renesmee, prosím." Skučela za námi Tanya.

"Popovídáme si potom, ano?" Uklidnila jsem jí, ale Nessie se nechtěla ani hnout. Postavila se vedle mě a stále mi objímala pas. Nakonec se přemístila mezi mě a svého tátu a oba nás držela za kus oblečení. Při novomanželském tanci jsem nad tím opět přemýšlena.

"Co to s ní bylo?" Edward jen vzdychl.

"Bojí se. Konečně jí došlo, že dnes odjedeme a neuvidí nás dlouhou dobu. Bojí se, že se už nevrátíme." Vykulila jsem oči.

"Ale to je pitomost." Chtěla jsem křičet. Objal mě a políbil.

"Já vím, já to přeci vím, lásko, ale Renesmee se toho prostě bojí. Vždyť jí znáš." Podívala jsem se po ní a pozorovala tu slečnu. Kde byla moje malá Nessie? Tohle byla skoro dospělá dívka v náruči svého přítele. Snad mě vycítila, nebo nevím, proč, ale otočila se mým směrem. Chvilku jsme se dívaly jedna druhé do očí a pak jsme se obě ve stejnou chvíli usmály.

"Vadilo by ti, kdyby se k nám přidala?" Zašeptal mi Edward.

"Pro boha, jistě, že ne, pokud chce." Div jsem nekřičela. Můj muž se rozesmál.

"A čí myslíš, že to byl nápad?" Pokračoval se smíchem.

"Renesmee? Myšlenky?" Kývl a já na nic nečekala. Mávla jsem na svou dceru a ta s nesmírnou radostí přitančila k nám. Objala nás kolem pasu a tančila s námi. Charlie s přítelkyní už byli pryč, a tak se opět stala naší dcerou. Edward jí najednou popadl kolem pasu a vyhodil jí do vzduchu. Lesem kolem nás se roznesl její křik a mě zamrazilo v zádech.

"Pořád to jde," smál se. Jacob stál ve vteřině vedle nás a sledoval s hrůzou letící Nessie. Edward jí ladně chytil a Renesmee se začala smát.

"Už to ale nedělej." Prosila jsem ho.

"Konec srandy, holka." Vrčel Jacob.

"To se mi nelíbilo, co kdyby tě pustil?" Ness protočila panenky.

"Nikdy mě nepustil. Klid." Jacob byl nejistý.

"Nech toho, Jacobe. Nikdy bych jí nepustil, ani kdybych chtěl ublížit tobě." Vrčel Edward a najednou bylo opět dusno.

"Dej z ní ty pracky pryč, pijavice." Štěkl Jacob. Opět vzpomínky? Upravené?

"Nessie to sama chtěla. A ruce z ní nedám. Je to MOJE dítě." Zdůraznil. Tohle bylo na mě moc. I Nessie se mračila. Za Jacobovými zády se objevil Seth s Paulem a Samem.

"Děláte si ze mě legraci vy dva?!" Zařvala jsem a vrazila pěstí do Jacoba. Ten se jen nepatrně otřásl, protože jsem do toho nedala celou sílu a nespouštěl pohled z Edwarda. Nessie se chtěla odtáhnout od Edwarda, ale ten jí natruc k Jacobovi nepustil.

"Tati." Kňučela Nessie.

"Edwarde, Jacobe, dost." Zkoušela jsem to znovu. "Děsíte Renesmee! Proč mi kazíte i tuhle svatbu?" Řvala jsem a konečně se pohnuli. Oba se zatvářili bolestně. Podívali se na mě a každý si mohl všimnout, že je to mrzelo, že se jich to dotklo. Edward pustil Nessie a ta místo k Jacobovi, který po ní natahoval ruce, přišla ke mně.

"Chováte se, jak malí kluci." Konstatovala Nessie. Oba povytáhli obočí a Emmet se rozesmál.

"Ty jo, to si jim to dala. Pěkně prcku." Řehtal se. Nálada a ovzduší polevily. Jen Edward s Jacobem po sobě stále švihali pohledy. Edward mě sevřel opět v náruči, když Nessie odtančila s Jasperem. Jacoba si vzala do parády Alice a začala zábava.

"Promiň, zase jsem to zkazil." Omlouval se mi, jenže už bylo pozdě. Sice jsem to přešla, ale doufala jsem v klidnou svatbu, alespoň tentokrát.

"Do třetice to snad vyjde."
Kolem půlnoci nás opět začala otravovat Alice.

"Musíte jít. Převléct a zmizet."

"A co Nessie?" Alice se uchichtla.

"Spí v Edwardově pokoji. Usnula na stole." Vyběhla jsem schody a chvilku seděla vedle ní.

"Zlato? Spinkáš?" Jen se zavrtěla a zamumlala.

"Odjíždíme. Já ti zavolám, až budeme tam, ano?" Opět jen bručení.

"Beruško, ty mi ani nepovíš ahoj?" Mrzelo mě to, ale nešlo jí probudit. Edward mi stál za zády, když jsem jí políbila na tvář a pohladila po vlasech.

"Miluju tě, holčičko." Zašeptala jsem a ona se sladce usmála. Edward jí přitáhl deku ke krku a políbil jí na čelo.

"Budeme na tebe myslet, vrátíme se brzy. Zbožňuju tě." Nessie se usmála a vydechla. Možná nás slyšela, možná se jí něco zdálo, možná se jen nechtěla loučit. Jacob seděl u okna v křesle.

"Mějte se, vy dva." Lekla jsem se, když promluvil. Vůbec jsem ho neregistrovala.

"Ty taky. Ahoj, Jacobe. Dej na ní pozor." Poslední slova jsem zdůraznila a Edward jen tiše zavrčel. Nessie se zavrtěla v posteli a my potichu odešli. Náš cíl? Jak jinak, než ostrov Esme?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama